V (*1) je článek věnovaný Artikulím pro město Litovel z roku 1593 , které vydal Jan Šembera z Boskovic na Bučovicích pro své poddanské město.Neměl jsem možnost vidět originál, nebo opis artikulí pro město Litovel, takže vše následující, kromě několika obecných zmíněk, čerpám z pramene (*1), kde je komentář s několika citacemi originálu.
Jan Šembera z Boskovic a na Bučovicích a jeho artikule litovelským měšťanům
V roce 1560 získal Albrecht Bučovický z Boskovic panství Úsov a Litovel, jako dědictví po svém příbuzném Janu Jetřichovi z Boskovic. V roce 1572 zemřel jako bezdětný a své statky odkázal svému bratru Janu Šemberovi.
Ten měl za hlavní sídlo Bučovice, kde nechal vybudovat renesanční zámek. Zasedal v moravském sněmu a později se stal i radou a spolustolovníkem císaře Rudolfa II (*W).
S druhou manželkou Annou z Krajíře měl dvě dcery, Annu a Kateřinu.
Zemřel v roce 1597 a jím vymřel rod pánů z Boskovic po meči. Jeho dcera Anna se provdala za Karla z Lichtenštejna, Kateřina , které dal otec volnost ve výběru manžela, si zvolila jeho bratra Maxmiliána z Lichtenštejna.
Litovel v době artikulí
Vlevo je kopie pohledu na město Litovel z jižní strany k roku 1593 z (*2). Před rokem (tedy 1592) byl na opačné straně města dostavěn kamenný Svatojánský most přes řeku Moravu, jeden z nejstaších dochovaných mostů v České republice. V popředí jsou vidět dva mosty přes rameno Mlýnského potoka ( nebo Strusky ?). O padesát let později pronikli do města Švédové po pravém z nich. Pohled na město je z doby artikulí Jana Šembery.
Obsah artikulí
Uvádím jen stručné výpisy z pramene (*1) podle témat, kterými se artikule zabývají.
náboženství :
trest 1 groše zpěvákům (literátům) za neúčast
"každou neděli i ve sváteční dni ráno i na nešpořích , jak v německém, tak i v českém kostele pomáhati zpívati."
Nelíbí se mu malá účast na ..."přijímání velebné svátosti těla a krve páně" ..."nemnoho pobožnosti v tom městě při lidech se nachází, a to aby skrze faráře v nějakej dobrej a chvalitebnej pořádek uvedeno bylo".
Zákaz šenkování během bohoslužeb pod trestem šatlavou a pokutou pěti grošů.
školství:
..."aby při učení pacholat i také v dobrých mravích jich cvičení aby pilnost byla", ... "obyvatelé dítky své k tomu měli, aby do školy chodili, pilně se učili, po rynku a v ulicích se netoulali, mistra svého poslouchali, a kterej by obyvatel tak se při dítkách nechoval, aby skrze faráře v tom napomenut byl, a byl-li nehanlivý, i skrze ouřad potrestán byl".
Ustanovení rady:
Městská rada se ustanovuje každý rok "s vůlí a vědomím mejm a v přitomnosti mé aneb toho, khož na místě svém bych vyslal".
Poslušnost:
Nejen obyvatelé , ale i konšelé musí být poslušní purkmistra a fojta , "pakli by se jim kdo protivil a poslušen jich býti nechtěl, ten ať je hned do vězení vzat"..."kterýž by se netoliko právu, ale mně samotnému protiviti chtěl".
Obecní hromada :
Městská rada + cechy = obecní hromada , mohla se scházet jen se svolením Šembery. Účast povinná pod pokutou 4 bílých grošů.
Hospodaření města :
Poručeno ..."aby rada příjem a vydání do register k tomu založených pokládala a pořádný počet činila a při tom počtu ať sou tři nebo čtyry osoby, které by obec vyslala, přítomni". - kontrola obecních důchodů . Řešení nedostatků : "to ať svejmi penězy doloží, aby obec škody nenesla a raději obci přibejvalo nežli ubejvalo."
Výroba, obchod, zásobování :
Vydal řád pro vaření a šenkování ( bierporzadke ) kde m.j. ... každý právovarečný dům směl vystavit najednou pouze devět beček piva, za překročení pokuta 10 bílých grošů.Slad směl být jen z 8 korců pšenice, Dohlédali na to každého půl roku dva starší, stanovení purkmistrem.
Pivo :
V Litovli bylo v oblibě Třebovské piva , čepované na panství v Haňovicích a Chudobíně. To poškozovalo zájmy Litovle a jeho pána Šembery.
Třebovské pivo se mohlo pít jen při obchodech a silné žízni a každý mohl venku vypít jen za tři bílé peníze. Za překročení byla šatlava a pokuta. Pokud někdo šel se džbánem na třebovské,byl mu džbán s pivem odebrán, zaplatil pokutu jedné kopy grošů a branný , který ho chytil dostal odměnu pět grošů. Výjimkou bylo pivo pro nemocného.
Pokud by byl piva nedotatek, mohlo jej město vařit ve vlastní režii , " anebo z pivovaru mého ousovského, poněvadž je vždycky tak dobrý pivo, i mnohem lepší,nežli třebovské jest, šenkovati".
Překročení uzavírací hodiny se trestalo šerhovnou ( vězením ) a pokutou pěti grošů jak pro majitele, tak pro chycené hosty.
Víno :
Kupovali z úsovského sklepa , se mohlo šenkovati " od početí vína dvě neděle, ale pak se muselo slevit na mázu za dva bílé peníze".. a mohlo se šenkovat "pokud barvy a chuti nezměnilo".
Pálenka :
Víno pálené se mohlo čepovat jen tři hodiny denně pod pokutou dvou grošů.
Pálenka se nesměla vyrábět ze sladu pod pokutou deset kop grošů.
Směla se pít jen vstoje.
Návštěva šenků a krčem :
Stanoveno ..."lidé obojího pohlaví, kteří nedělají, než dnem i nocí lidem na škodu leží a jiným zlé příklady dávají, těch aby se v městě netrpělo". Směli být trpeni jen tři dny,jinak byli tito "ležáci" potrestáni i s hospodářem.
Hry v kostky a karty :
Zakázány pod pokutou půl kopy grošů a šerhovna.
Překupníci obilí :
Jednak přeražovali a jednak skupováním omezovali pekaře, sladovníky a hostinské. Proto nařízeno : prodávat jen v trhový den na rynku, kde se na tři hodiny vyvěsila korouhvička a přednostně se zásobili městští živnostníci a teprve pak ostatní.To platilo i o přízi.
mlynáři :
Byli napomenuti aby nebrali úplatky , ale "kdož by prve do mlejna přivezl, aby tomu spíše semleto bylo".
Řezníci :
Museli mít, kromě postních dnů, na krámě maso v dobré ceně a purkmistr a konšelé aby dohlédli, "aby chudý lid utiskován nebyl".
Nekvalitní maso se nesmělo prodávat pod pokutou, maso bylo zabaveno a pokud se ještě dalo použít , bylo odevzdáno do špitálku, jinak bylo rozsekáno psům.
Kvalita výrobků :
Řemeslníci (soukeníci,krejčí,kováři,zámečníci,tkalci,bednáři,hrnčíři...) museli odvádět dobrou práci. Předražené a nekvalitní výrobky byly trestány kopou grošů aby "každej,kdož čeho potřebuje a za svý peníze koupí, toho užívati mohl".
Spravedlnost :
Lidé ji nesměli brát do vlastních rukou, ale úředním postupem přes fojta nebo purkmistra.
Ublížení na těle trestáno šatlavou a pokutou 10 grošů,
okrvavení a hrubá urážka delším vězením a pokutou celé kopy grošů.
Bezpečnost :
Zakázáno nošení zbraně, hospodář však musel mít v domě pohotově povinnou zbroj na ochranu v případě napadení.
Oheň :
Dům musel být zabezpečen proti ohni, čeleď " aby byla opatrná a pečlivá při chození se světlem, zvláště kdež by lůj, konopě, koudel nebo k tomu obdobné věci byly".
Purkmistr a konšelé museli každé čtyři neděle provádět kontrolu (žebříky,tlouky,nádoby na vodu aj.) Závady musely být odstraněny , jinak byl vydán zákaz topení a svícení s čtyřdenním vězením a pokutou jedné kopy grošů.
Je zakázáno chození po ulici "s podsvěty nebo loučemi".
Seno,sláma a palivové dřevo smělo být skladováno ve stodolách mimo hradby a jen "po málu" převáženo do města.
Stavění a oprava domů :
Správa města měla pečovat a nutit hospodáře k opravě nebo ke stavbě a stanovila přiměřený čas k realizaci.
Tyto opravy a stavby se museli předem hlásit držiteli města, který chtěl být nápomocný radou, aby bylo zabráněno zbytečným nákladům ( nabizel ze svých lesů,pil,lomů a cihelen).
Dřevo se muselo kupovat jen z jeho lesů, ryby jen z jeho rybníků a to pod pokutou.
Myslivost :
Zakázal myslivost na svých gruntech, a kdo byl přistižen "s dlouhou ručnicí nabitou a nataženou", trestu a pokutě neušel.
Můj závěr
Autor , pan Josef Bezděčka(*1), uzavírá : "Tento morální a hospodářský kodex byl podstatným zásahem do života převážně německého města a patriciům se nelíbil".
Na rozdíl od autora , který zná celý text artikulí a je jistě více do problematiky té doby zasvěcen,
se mně tento " městský zákoník " zdá docela tolerantní a praktický. Že jej vydal pro hlavně německé obyvatele Litovle v českém jazyce snad nemuselo být nějakou urážkou. S češtinou se museli střetávat neustále.To, že na svého pána vymýšleli nejrůznější zkazky je jev, který trvá do dnešních časů.
To, že v artikulích myslel také na své zisky není také nic vzácného, známe to i z naší doby. Povšimněme si výjimky pro nemocné, kterým mohlo být doneseno třebovské pivo - docela sympatické.Stojí za to, porovnat litovelské artikule s artikulemi pro vedlejší panství úsovské z doby o sto let pozdější, kdy stejným statkům vládl jeho pravnuk z rodu Lichtenštejnů, Jan Adam I. (*3).
Zkazky o Janu Šemberovi
Jedna ze zkazek, která po litovelských z té doby zůstala, vykresluje pana Jana Šemberu jako vytrestaného slídila. Variant je hodně. Ve sbírce pověstí (*4) je jedna z nich , která pro něj vyznívá docela sympaticky. Já přikládám stručnou verzi, kterou jsem kdysi slyšel od průvodkyně na úsovském zámku.
Při jedné z loveckých toulek v okolí Litovle Jan Šembera ulovil jelena. Na místě jej stáhl a kůži s trofejí si vzal sebou. Někde u řeky Moravy narazil na místo, kde se koupala děvčata. Hodil na sebe jelení kůži a snažil se příblížit co nejblíž na dohled. Jelení kůži však ucítili psi jeho lovčího, který byl někde poblíž, a pustili se za ním. Pan Šembera s hrůzou zjistil, že se čerstvá jelení kůže na něj přilepila, a nic jiného mu nezbylo, něž se dát na útěk před štěkajícími chrty.Jen hlasité volání na svého lovčího, a zapřísahání , že není jelen ale jeho vlastní pán, mu nakonec zachránilo jeho kůži.
|