Král Václav I. a Tataři na Moravě.

Jakub Lolek



Po králi Přemyslu Otakarovi ujal se trůnu českého jeho syn, Václav, jména toho První. Za něho navštívíli Moravu Tataři. Od Opavy táhli dovnitř země čtyřmi proudy: jeden po silnici od Krnova přes Bruntál k Sovinci, druhý přes Tovíř k Olomúci, třetí přes Hradec k Hranicím a čtvrtý údolím Odry k Novému Jičínu. Obyvatelstva podél těchto pohorských (*1) silnic sídlícího , chudičkého zmocnila se hrůza, že se neodvážil pokusu opříti se vnikajícím davům. Podle ústního podání, které až podnes panuje v živé paměti lidu moravského - též i na Úsovsku - , kdož jen mohl , uprchl do lesů, na skály a hory, jichž temena o překot ohražoval se zásekami a příkopem. Hlavně jsou to dvě místa: Štramberská hora Kotouč a hora Hostýn, která utkvěla v paměti lidu.

O Bradle na Unčovsku není zmíňky na veřejnosti; ale pověst vypravuje zcela určitě, že v lesích kol bradelské skály hemžilo se to utečeným lidem z roviny kolem Unčova jak na"brablencovým kopcô". Tataři se "sókalê" z hor u Sovince do roviny; objížděli les bradelský, volali na lidi , aby je vylákali z něho "pomoravskê" a běda, kdo se dal navnaditi. "Rajtovalê po krajô lesa , ale hlób do něho nemohlê, nebo měly tôze dlóhy pikê. Bêle takê všeckê cestê lesní stromama semtam zakáceny a vokolo celé horê bêlê veháženy hlôboky křípopê a potom z nich hráze z hlênê a kamení. A za tém stálê chlapi sêlni a hlidalê". A dále" " Nekteři mělê hlavê vorazirovany (*2), nekeři mělê vlasê spleteny v colék, keré jim visel na záda, lebo bêl stočené v drdôlô. Všeci pré bele šilhóńi. Pěškê žádné Tatar nechodil. Každé seděl na koňô bez sedla jak cêgan přebité , jak piják přêpité" (*3).

Kdežto kopec Kotouč a Hostýn nahou skutečnost svou halily v roucho básnické, o jiných místech panuje mlčení , ač Tataři jako kobylky zaplavili celou Moravu až po řeku Svratku, vraždíce, pleníce, loupíce v nelidské shovadilosti. Město Litovel zpustošili takovým způsobem, že král Václav po třech letech se pohnuta, město na novo vystavěti a osadníky právem německým zalidniti(*4).

Města Unčov, Olomuc, Brno, jsouce tatary obléhána, ubránila se nepříteli svými hradbami a svou chrabrou posádkou. Unčov obdařen byl " za věrnost občanů, v době obležení města od Tatarů, při čemž mnoho vytrpěli", zeměpanským důchodem z mýta v Úsově (*5).

O Mohelnici, o Úsově, o Zábřehu prameny o vpádu tatarském úplně mlčí, čímž ale není dokázáno, že by byly bývaly ušetřeny. Bylo zpředu ukázáno na pověst z krajiny bradelské. I okolí Mírova, dnes německé , má svou pověst o vpádu tatarském. Tehda toto okolí bylo plně české. Pověst o Tatarech Němci vzali od Čechů pád přečkavších a podáním ústním je dochovali až na naši dobu. Vybájiti pověst si nemohli, vždyť se na Mohelnicko přistěhovali až po vpádu tatarském na popud biskupa Brunona, aby pusté, Tatary vylidněné osady zaujavše, je k životu opět vzkřísili (*6).



Poznámky

*1)Dudík, Dějiny Moravy, kniha II.hl.3p.227. ss

*2)Z vypravování starých osob v okolí Bradla

*3)Vypravování při nedělní hratvě v Lipince v letech padesátých m.století ( kolem 1850 - JK).

*4)Listinou danou v Praze z měs.ledna 1243 propůjčil na 16 let úplné osvobození od mýta v Olomúci,Unčově a Úsově. Aby pak město mohlo prospívati a vystavěti, daroval jim potřebné dříví k stavbě z blízkých zeměp.lesů, jmenovitě z Doubravy a lesů bradelských panství úsovského. Erben Regest.I.510 č.1070. ss

*5)Listinou danou v Znojmě dne 13.června 1251. Erben Regest.I. 589 č.1272. ss

*6)Mírovskou pověst viz Poštulka, Hejtm. zábřežské.







Jakub Lolek