Vítězslav Lepařík

paravýsadek Glucinium


Tento příběh je směsicí hrdinství, zrady, ponížení a nepřízně osudu a podobá se tím antické tragedii.


Kdo to byl

Vítězslav Lepařík Vítězslav Lepařík se narodil 14.srpna 1914 v Holicích u Olomouce.Jeho otec za války vstoupil do legií. V Holicích absolvoval základní školu a měšťanskou školu v Hodolanech.Získal také hudební vzdělání. V letech 1931 až 1935 vystudoval Vyšší hospodářskou školu v Přerově. Vojnu nastoupil 1.října 1936 u 2. jezdeckého pluku v Olomouci, absolvoval Jezdecké učiliště pro důstojníky v záloze v Pardubicích a rok studoval Vojenskou akademii v Hranicích,kterou ukončil jako poručík jezdectva. Do okupace a rozdělení tehdejší republiky sloužil v Hlohovci, 20.dubna 1939 byl propuštěn mimo činnou službu. (*W)



Cesta do Anglie

Cesta k Čs.vojsku v Anglii 1 - 7.7.1939 odjíždí z Holic do Ostravy překračuje hranice do Polska.
2 - Malé Bronowice u Krakowa. Protože Poláci o české vojáky neměli příliš zájem, dohodl velvyslanec Osucký vstup českých dobrovolníků do francouzské Cizinecké legie.Této možnosti využilo od května do srpna přes tisíc Čechoslováků. Lepařík mohl odjet někdy během července až srpna.
3 - Gdaňsk. Dobrovolníci jeli do polského přístavu Gdaňsk a potom lodí do Francie.
4 - Marseille. Všichni, kdo vstoupili do Cizinecké legie prošli pevností Saint-Jean v Marseillském přístavu. Kontrakt s legií se podepisoval na 5 let. Čechoslováci měli vyjednanou výjimku, že v případě vypuknutí války budou uvolnění do československé zahraniční armády - pokud vznikne.Z pevnosti Saint-Jean byli odesílání dále na místa působení francouzské Cizinecké legie.
5 - Tunis. Lepařík byl odeslán do Tunisu, kde probíhal tvrdý výcvik.
6 - Agde. 1.září 1939 vtrhla německá vojska do Polska. 3.září vyhlásila Francie válku Německu. 4.září 1939 propustila francouzská vojenská správa 66 čs.důstojníků a 536 vojáků na základě výše uvedené výjimky ve smlouvě. Vznikajícímu československému vojsku byl přidělen tábor u městečka Agde. Po celou dobu existence se čs.vojsko ve Francii potýkalo s nedostatečným vybavením a výzbrojí.
7 - Bojové nasazení na Marně - Červen 1940. Lepařík byl velitelem čety kanonů proti útočné vozbě a účastnil se bojů proti postupující německé armádě. Protože 2 kanony 25mm měl pouze 2. pěší pluk, sloužil patrně u něj.Ten byl 12.6.1940 nasazen na jižním břehu Marny východně od Paříže.
8 - Bordeaux. S blížící se kapitulací Francie vyjednali českoslovenští představitelé evakuaci svých vojenských dobrovolníků do Anglie. Francie kapitulovala 23.6.1940 v 01.35 hod.Lepaříkova četa byla v té době nasazena na obranu mostu přes řeku Clee ( nepodařilo se mi řeku Clee najít ) a rozkaz ke stažení a k evakuaci k němu nedorazil. Za dramatických okolností se dostal do Bordeaux kde byla jeho četa odzbrojena a internována.Přišel tak o možnost dostat se s ostatními evakuovanými čs.dobrovolníky do Anglie.
9 - Agde.Po propuštění z internace vstoupil do francouzské armády a byl odeslán zpět do Agde, kde velel demobilizovaným vojákům slovenské národnosti. Jako důstojník pomáhal československým vojákům k cestě do Anglie paděláním cestovních příkazů. Dva českoslovenští důstojnící jej prozradili. Byl zatčen a do 30.září 1940 uvězněn.
10 - Marseille. Po propuštění nějakou dobu sloužil na konzulátu v Marseille.
11 - Alžír. Někdy koncem října se dostal do Alžíru. Odtud směřoval do Maroka. Tam však byl zatčen.
12 - Cassablanka. Zde byl propuštěn z vězení.Sloužil u francouzského dělostřeleckého pluku, později se živil jako hudebník v nočních klubech a organizoval vojáky, kteří se chtěli dostat do Anglie.Z vlastních peněz s přispěním dárce zakoupil malou rybářskou loď. 29.května 1941 se odtud pokusil s 29 druhy odplout do Gibraltaru. Útěk byl prozrazen a 20 účastníků bylo zatčeno.
13 - Gibraltar. Opakovaný pokus se zbytkem uprchlíku již vyšel a 14.června 1941 přistáli v Gibraltaru. Tam vstoupil do čs.zahraniční armády v Anglii.
14. - Cholmondeley Park,Anglie. V Anglii přistál 1.července 1941. V Cholmondeley Park bylo soustředěno pěší čs. zahraniční vojsko v Anglii.


7.července 1939 , bez rozloučení se s rodinou, odjel s dalšími dvěma důstojníky do Ostravy, kde překročil hranice do Polska. Přes tábor v Malých Bronowicích se dostal do Paříže, kde vstoupil do Cizinecké legie. Jako legionář byl odeslán do Tunisu, avšak 28.září vstoupil ve francouzském Agde do vznikající československé zahraniční armády. V červnu 1940 se jako velitel čety kanonů ocitá na frontě,kde se účastní ústupových bojů francouzské armády. Při obraně mostu přes řeku Clee nebyl včas odvolán a nestihl evakuaci čs. vojska do Anglie.Po evakuaci byla jeho jednotka odzbrojena v Bordeaux a po krátké internaci byla odeslána zpět do Agde. Tam velel demobilizovaným vojákům slovenské národnosti.Pomáhal českým vojákům falešnými cestovními příkazy dostat se do Anglie.Po zradě dvou československých důstojníků (ppor. Loewingera a Josefa Rybáka - agenta gestapa) byl zatčen vichystickou policií a pět týdnů, do 30.září 1940, vězněn. Nějakou dobu sloužil na konzulátu v Marseille.(*W,*4)

5.listopadu 1940 se dostal přes Alžír do Maroka. kde byl uvězněn a později v Cassablance propuštěn. Krátce sloužil u francouzského dělostřeleckého pluku pak se živil jako hudebník v nočních klubech.(Na klavír doprovázel houslistu Zdeňka Kothera, který později padl jako letec 124. perutě RAF.) Organizoval další československé vojáky, kteří se chtěli dostat do Anglie. S pomocí dárce zakoupil malou rybářskou loď a 29.května 1941 se s 29 dalšími vojáky pokusil odplout do Gibraltaru. Po prozrazení útěku byli někteří zatčeni (obviněni z dezerce z Cizinecké legie). Se zbytkem vojáků se přece jen 14.června 1941 dostal do gibraltarské pevnosti a 1.července 1941 přistál v Anglii.(*W,*4)

Již 24.června 1941, tedy ještě v Gibraltaru , byl zařazen do československého zahraničního vojska k baterii kanonů proti útočné vozbě ( dnes bychom řekli - k protitankovým kanonům).1.října 1941 byl povýšen na nadporučíka a v květnu 1942 byl vybrán do výcviku pro zvláštní úkoly. Od 20.května 1942 do 7.dubna 1944 prošel všemi potřebnými kurzy a 2.května 1944 byl přesunut do Itálie již jako velitel skupiny Glucinium.(*W)


Trpik Hanina Cikán Glucinium Skupina Glucinium sestávala z rtn. Františka Trpíka (*11.10.1914 v Moravské Ostravě),rt.Ludvíka Haniny (*10.10.1912 v Užhorodě), čet.Josefa Cikána (*22.11.1914 v Červených Pečkách u Kolína), a velitele npor. Vítězslava Lepaříka.Skupina měla za úkol provádět výzvědnou činnost pokrývající region jižních Čech a zasílání zpráv na základnu v Anglii. Místem vysazení mělo být okolí Tábora. Tam byla situována většina záchytných adres. (*4,*9)

Seskok skupiny Glucinium

Glucinium - seskok Přibližný náčrtek cesty k místu seskoku.
1 - Kanadský bombardér Halifax startoval v podvečer z letiště v Brindisi.
2 - Někde nad Jugoslavií shodil zásilku zbraní jugoslávským partyzánům. Pak letěl na sever a sledoval tok Dunaje. Několikrát se dostal do protiletecké palby.Před Vídní odbočil více na sever a měl najít řeku Lužnici, letět podle ní na sever a parašutisty shodit někde v prostoru Tábora - 4.
3 - Pilot s navigátorem však Lužnici přehlédli a zaměnili ji za řeku, kterou byla Vltava. České Budějovice možná zaměnili za Tábor a skupinu Glucinium vysadili severně od města do korun stromů hlubocké obory.


Glucinium bylo vysazeno v noci z 2.na 3. července 1944 kanadskou posádkou bombardéru Halifax.Posádka si však při navigaci spletla řeku Vltavu s Lužnicí. Namísto plánovaného vysazení u Tábora k němu došlo u obce Purkarec u Českých Budějovic. A to na nešťastném místě, do korun vysokých stromů dnešní hlubocké obory. Hlavní vysílačka MARK XV s šifrovacím klíčem "Marie" se při seskoku Lepaříka uvolnila a po volném pádu se rozbila. Náhradní vysílačka (značky Šimandl) a důležitý materiál zůstal vysoko v korunách stromů. Všechny pokusy o stažení padáků zůstaly marné. Lepařík požádal hajného Josefa Rybáka (shoda jmen s výše uvedeným agentem gestapa ve Francii) z blízké Červené Hájovny o pomoc, a ten jim poskytl obloukovou pilu. S ní skáceli několik stromů, avšak padáky se při pádu zaplétaly do dalších stromů.Během nastávajícího dopoledne byli nuceni zadržet několik lesních dělníků, kteří je vyrušili. Hádku s lesníkem Vojtěchem Ambrožem pomohla zažehnat až anglická cigareta. Po vyrušení neznámým cyklistou, který jim přes jejich varovný výstřel ujel, byli nuceni místo opustit bez většiny důležitého materiálu. Žádný z lesních dělníků, ani neznámý cyklista je neudal. Hajný Josef Rybák nahlásil nález padáků až 8.července.(*4)

Rozpad skupiny, putování po protektorátu a Sudetech

Glucinium - cesta Čárkovanou čarou je naznačena protektorátní hranice.
1 - Purkarec u Českých Budějovic. Místo seskoku. Všichni, kromě Lepaříka uvízli na stromech a museli se odříznout od popruhů padáku. Hlavní vysílačka se při pádu rozbila, nouzová vysílačka s dalším materiálem uvízla v korunách stromů.Místo bezúspěšně opustili před polednem. Pokračovali po levém břehu Vltavy na sever.Šli jen v noci.
2 - Týn nad Vltavou.V jeho blízkosti požádali o vodu na samotě, kde se v noci svítilo. Byli odmítnuti Lepařík s Trpíkem se vydali najít místo pro úkryt přes den. Narazili na četníka, který je již s několika civilisty očekával. Lepařík se stačil schovat pod most, Trpík byl četníkem zadržen a odveden do blízkého domu.Lepařík přepokládal jeho zatčení a vyzrazení skupiny. Odešel z místa.Četník však Trpíka propustil a ostatním namluvil, že se jedná o omyl. Trpík se vrátil ke zbytku skupiny, S velitelem se však již nepotkali. V noci našli loďku, se kterou přejeli na druhý břeh Vltavy.
3 - Bernartice. Tak se dostali na místo, kde předpokládali úkryt na záchytných adresách. Náhodně, od člověka který šel v noci na dříví, se dozvěděli, že lidé na těchto adresách byli popraveni za Heydrichiády. Na nějakou dobu našli úkryt blízko Milevska. Bez vysílačky a velitele se rozhodli přejít na Slovensko. I Lepařík se k Bernarticům dostal, a zjistil totéž. Pokračoval na Táborsko, kde doufal v úkryt u rodin svého známého z Anglie.
4 - Tábor.Pokus o úkryt v Nasavrkách u Tábora, u známých a příbuzných jeho kolegy Cihláře,Lepaříkovi nevyšel a byl jimi udán.5.července se mu podařilo získat nocleh až u Cihlářovy matky v Táboře. V půl jedenácté v noci však oknem koupelny viděl, že pro něj jde gestapo.Vyskočil oknem, jednoho pronásledovatele postřelil do nohy, přeplaval Lužnici a uprchl do lesa.Dál už pokračoval jen lesními komplexy a nežádal o jídlo.Živil se jen tím co našel v lese.Rozhodl se dojít do rodného kraje, kde doufal že najde nějakou pomoc.
5 - Třebíč - baťovské sídliště Borovina.Zbytek skupiny sem došel 25.července za Trpíkovým známým Žembou. Trpík jej vyhledal přímo v práci, ostatní se zatím ukryli v lese.Žemba ho vzal domů, nechal ho umýt a dal mu najíst, večer po něm poslal jídlo pro ostatní.Trpík se ještě vrátil k Žembovi pro nové boty celé skupině. Protože se zdržel, Hanina s Cikánem ho měli za zatčeného a raději odešli. Tak došlo k dalšímu rozdělení skupiny.
6 - Valeč.Ráno 28.července našel Trpíka, spícího v kupce sena místní sedlák.Když mu Trpík namluvil, že prchá z totálního nasazení, slíbil mu přinést jídlo. Trpík však raději odešel z místa, ale na silnici mezi Třebenicemi a Valečí ho zastavil četník Bohuslav Pavlík. Sedlák Trpíka udal.Trpík nechtěl střílet na českého četníka, doufal, že se domluví jako dříve. Nechal se odvést na strážnici, kde se četníkům přiznal, ti ho však odmítli pustit a po pokusu o sebevraždu ho spoutali a předali jihlavskému gestapu.
7 - Kunovice u Uherského Hradiště. 5.srpna 1944 do těchto míst došel Hanina s Cikánem. Cestou byli několikrát udáni. Před Kunovicemi na ně již čekalo sedm příslušníků gestapa, kteří je zahnali do léčky, ztloukli a zatkli. Skončili s Trpíkem v jedné cele ve vězení pro parašutisty v Praze na Jenerálce. Nic neprozradili.
8 - Les jižně od Vranové Lhoty. V lese mezi Novou Rovní, Vražným a Hartínkovem došly Lepaříkovi síly. Uvažoval o sebevraždě. Potkal hajného Ladislava Nováčka , který mu pomohl. Nejprve pro něj zřídil lesní úkryt a pak sehnal lékařskou pomoc.
9 - Žádlovice u Loštic.Lepařík byl přemístěn ke Krejčířům.
10 - Moravičany. Paní Krejčířová Lepaříka převádí ke své matce, paní Braunerové v Moravičanech.
11 - Hrabová.Počátkem srpna si pro Lepaříka došli hrabovští partyzáni Karel Tun a Oldřich Skála. Převedli ho do Hrabové a ukryli na půdě Tunova domku. Po vyléčení zraněné nohy byl ukryt v hrabovském partyzánském bunkru.
12 - Drozdovská Pila. Po postřelení a zatčení partyzána Rudolfa Pospíšila, který v hrabovském bunkru vyjednával odchod partyzánů ze Zábřežska na Slovensko, se hrabovští partyzáni i s Lepaříkem přesunuli k jedné ze zábřežských skupin do tábora u Drozdovské Pily.
13 - Jablonné nad Orlicí. Od poloviny září do poloviny října v r. 1944 zde zábřežští partyzáni s Lepaříkem absolvovali čtyři osudné schůzky v domě Morávkových.


Přesun na původní místo určení trval několik dnů. Přes den se skrývali, pohybovali se jen v noci po levém břehu Vltavy k soutoku s Lužnicí. Pohybovali se v neznámém terénu, protože pro tuto oblast neměli mapy. U Týna nad Vltavou požádali na samotě o vodu, byli však odmítnuti. Skupina zůstala v lesním úkrytu, jen Lepařík s Trpíkem se vydali na průzkum okolí.Při něm narazili na četníka s několika civilisty. Lepaříkovi se podařilo ukrýt pod mostem, Trpík byl četníkem odveden do blízkého domku. Zde se četník se ukázal jako vlastenec. Trpíkovi sdělil, že byli udáni obyvatelem samoty, kde požádali o vodu. On že ostatním civilistům dosvědčí, že v něm chytili záletného muže, který se vrací od vdané milenky a Trpíka propustil. Lepařík však měl za to, že jeho kolega byl zadržen a ze svého úkrytu odešel.Tak došlo k rozdělení skupiny a jejího velitele.Trpík jej už nenašel a vrátil s k ostatním do jejich úkrytu. V cestě pak pokračovali samostatně, a doufali, že se setkají na některé ze záchytných adres. Jak však později zjistili, lidé na záchytných adresách na Táborsku a Bernarticích byli již popraveni za pomoc parašutistům za heydrichiády. Bez vysílačky a velitele se rozhodli dojít na Slovensko a dostat se přes frontu ke spojencům. Jejich úmorná cesta, plná zklamání a zrady nakonec postupně skončila v nacistickém vězení na Jenerálce.(*4,*9)

I odloučený velitel skupiny Lepařík postupoval přes Bernartice , kde se dozvěděl totéž, co jeho druhové. Pokračoval dále k Táboru. Prosby o pomoc na různých adresách většinou končili udáním, takže měl za nějakou dobu v patách gestapo. V Táboře, kde se se mu dostalo ubytování u paní Cihlářové, matky jeho známého vojáka z Anglie, došlo i k přímému střetu s gestapáky Weberem a Shreiberem, kteří si pro něj došli přímo na místo.Po poranění gestapáka Schreibra se mu podařilo uprchnout.Pak už nedůvěřoval nikomu.Pohyboval se pouze v lesích , živil se jen tím , co v nich našel. Šel východním směrem do míst, která znal a kde doufal v pomoc. Na Bouzovsku, v lese mezi Vražným, Hartínkovem a Novou Rovní mu došly síly a chtěl se zastřelit. Zachránil ho hajný Ladislav Nováček, který mu poskytl pomoc, zřídil lesní úkryt a sehnal lékařskou pomoc. Pomohl i farář československé církve JuDr. Vojtěch Frček, který zdejší kraj znal ze svého působení. Lepařík byl přemístěn do Žádlovic ke Krejčířům a odtud ho paní Krejčířová převedla do Moravičan ke své matce Anně Braunerové.Ta od paní Milady Křížkové věděla o partyzánech v Hrabové a Zábřeze.(*4,*9)

Partyzáni na Zábřežsku

V Hrabové vznikl zárodek partyzánské skupiny na jaře roku 1942 kolem Josefa Pospíšila, který místo nuceného nasazení do říše zvolil útěk do lesa. Skupina mužů pod vedením Karla Tuna pro něj organizovala pomoc a připravovala se k odboji. Bunkr nad Hrabovou a později i nad Janoslavicemi se stal útočištěm i pro dva další mladé muže. Po hromadném zatýkání členů tajné organizace Národního sdružení Čs. vlastenců v březnu 1944 se několika exponentům ze Zábřeha a okolí podařilo uprchnout před zatčením a přejít do ilegality.Posílili hrabovskou a vytvořili zábřežskou partyzánskou skupinu, která se později rozdělila na tři oddíly. Hrabovská a zábřežské partyzánské skupiny byly v kontaktu a těsně spolupracovaly. Ve zmiňované době již prošly střety s okupační mocí a měly své oběti na životech.Velitelem zábřežských partyzánů byl v té době Karel Holouš, hrabovských Karel Tun. (*12,*10)

Počátkem srpna si hrabovští partyzáni Karel Tun a Oldřich Skála převzali Lepaříka u Mohelnice a převedli jej do Hrabové , kde jej nejprve ukryli u Tunů na půdě. Lepařík si tam léčil zranění na noze utrpěné při útěku.Podle Karla Tuna se o londýnské emigraci vyjadřoval nelichotivě. (9*) Byl určitě znechucen z neznalosti poměrů v protektorátě u příslušných činitelů v Anglii i řadou zrad a odmítnutí, kterých se mu dostalo ve své rodné zemi.

Rudolf Pospíšil Po vyléčení přešel do hrabovského bunkru a tam za ním došel i vedoucí severomoravského odboje Karel Holouš.Po něm chtěl Lepařík hlavně spojení s Londýnem.Holouš však zatím neměl k dispozici vysílačku. Setkal se též s rotmistrem bývalé čsl. armády, Rudolfem Pospíšilem, který pocházel z Janoslavic (neplést s hrabovským partyzánem Josefem Pospíšilem , který padl 29.6.1944 u Janoslavic). Ten před zatčením ve Vlčicích utekl na Slovensko k partyzánské skupině v oblasti Fatry. Právě v této době se vrátil na severní Moravu s úmyslem, vyjednat převedení partyzánů ze Zábřežska a Litovelska na Slovensko. Při návratu byl u Dubicka zadržen četníkem a při pokusu o útěk těžce postřelen. Při výsleších v Šumperku nic neprozradil. Zemřel v Terezíně na tyfus.(*9)

Zřejmě z obavy z prozrazení hrabovského úkrytu přešlo šest mužů hrabovské skupiny včetně Lepaříka k zábřežské skupině u Drozdovské Pily. Počátkem září se Miroslavu Korgerovi a Vladimíru Morávkovi (neplést s později uvedeným Miroslavem Morávkem z Jablonného) v zábřežském Krumpachu podařilo sestrojit amatérskou vysílačku a s její pomocí odeslali Lepaříkovi několik telegramů. 4.září 1944 očekávali odpověď ve vysílání z Londýna, které mělo potvrdit příjem telegramů heslem Glucinium - Zlín.Heslo však v očekávaných relacích nezaznělo.Spojení nebylo potvrzeno.(*9)

Konečně kontakt

Jan Háječek Smrčka Radomír Člen vedení zábřežské partyzánské skupiny , poručík československé armády Jan Háječek,bývalý učitel v Písařově, byl v té době kontaktován Miroslavem Morávkem a jeho nevlastním bratrem Radomírem Smrčkou.Radomír Smrčka, původem z Písařova,dojížděl z Prahy za svým nevlastním bratrem Miroslavem Morávkem do Jablonného nad Orlicí a tam se doslechl o partyzánech u Zábřeha.Poslouchal jistě velmi pilně. Spadalo to do jeho náplně práce. Byl to světák, interbrigadista, od počátku okupace zařazený do sítě pražských agentů gestapa pod označením GA 7. Působil v Belgii, Francii i jinde v Evropě a začátkem roku 1944 se vrátil do Prahy,kde byl u gestapa přidělen ke zpravodajskému oddělení.(*9)

Je možné ještě jedno vysvětlení, jak došlo k napojení pražské centrály gestapa na zábřežské partyzány. Mohlo jít o služební žádost opavského gestapa, do jehož pole působnosti Zábřeh spadal. Opava již proti Zábřehu vedla svá opatření a měla své konfidenty (*10). Smrčka tak mohl přes svého bratra cíleně kontaktovat poručíka Háječka, kterého asi znal z Písařova a o kterém se mohl domnívat, že o odboji bude něco vědět. Je ovšem otázka , zda by si opavská centrála nechala ujít možnost zasáhnout sama.

Po počátečním kontaktu přes Miroslava Morávka se Smrčka sešel s Háječkem. Smrčka se odvolával na spolupráci s anglickým a ruským parašutistou a Háječek se mu zmínil o Lepaříkovi. Smrčka ho požádal o zprostředkování schůzky Lepaříka s oběma parašutisty, což Háječek učinil. Lepařík schůzku přivítal , protože v ní viděl možnost, jak navázat spojení s Londýnem. A rozehrála se tragická hra volavčí sítě gestapa se zábřežskými partyzány. (*9)

15.září 1944 se v domě Morávkových v Jablonném nad Orlicí konala schůzka, na kterou přišel nejdříve Radomír Smrčka s ruským parašutistou Slávou Novákem a pak ze strany zábřežských partyzánů Vítězslav Lepařík s Jaroslavem Tannertem. Večer dorazil i anglický parašutista Standa. V něm Lepařík poznal velitele paraskupiny Sulphur Adolfa Horáka. To ho povzbudilo. Netušil, že jeho kolega Adolf Horák se stal agentem gestapa. Netušil ani to , že ruský parašutista Sláva Novák je ve skutečnosti konfident Ing.Nestor Holejko a že tu je na pozvání agenta GA 7.(*9)

Adolf Horák alias Standa

Adolf Horák Npor. Adolf Horák byl velitel dvoučleného paravýsadku Sulphur, který byl shozen v noci z 8. na 9. dubna 1944.Čtvrt hodiny po nich byl vysazen čtyřčlenný výsadek Chalk.Sulphur byl původně také čtyřčlenný. Protože pro Horákovu povahu docházelo k rozporům ve skupině,byl s ním nakonec odeslán jen radista rtn. Oldřich Janko s radiostanicí Pavla. I jim se zamotaly padáky do korun stromů a nepodařilo se je vyprostit. Na kontaktních adresách byli odmítnuti, museli žít v lese , kde Janko těžce onemocněl. 20.dubna 1944 byli, po udání člověkem kterého požádali o pomoc, zatčeni gestapem.
Oba zatčení slíbili spolupráci a Horák se do ní aktivně zapojil.Vypověděl vše o výcviku a úkolech jiných skupin, prozradil šifrovací klíč. Radista Janko měl figurovat v radiové hře s Londýnem, kterou se mu podařilo překazit vysláním varovných kódů při sledovaném vysílání pro Londýn. Jiných akcí se nezúčastnil. Jeho velitel npor.Horák se mimo jiné podílel na likvidaci kolegů z výsadku Chalk.(*W)


Lepařík se Horáka ptal na jeho ilegální činnost a na možnosti spojení s Londýnem. Ten tvrdil, že jeho telegrafista je nemocný a proto jsou relace radiostanice Pavla nepravidelné. Převzal od Lepaříka dvě depeše s tím, že zařídí jejich odeslání. Smrčka zábřežským slíbil obstarání součástek výzbroje a výstroje pro partyzány a Horák slíbil pořízení falešných dokladů, na které potřebuje fotografie.Lepařík Horákovi popsal svou anabázi a zmínil se o funkcionáři odboje v Poděbradech,s krycím jménem Uher. (*9)

Adolf Horák všechny informace předal gestapákovi Nachtmanovi a ten samotnému vedoucímu referátu protiparašutistického odděleni Willimu Leimerovi. Gestapo, pomocí konfidenta Antonína Vohradníka,který se odbojářům představil jako parašutista Vítězslav, pak rozbilo poděbradskou organizaci s tragickými následky.Zatklo také hajného Josefa Rybáka z Červené hájovny s manželkou i lesníka Vojtěcha Ambrože. Nenahlášení výsadku zaplatili životem. (*4)

Na další shůzce si Horák vzal od Lepaříka fotografie partyzánů se slibem, že obstará vystavení falešných dokladů. Zároveň informoval, že odeslání depeší do Londýna zařídil. To bylo naposled , co se viděli. Možná už toho i na Adolfa Horáka bylo moc, možná postupující fronta zapříčinila, že on i jeho kolega Janko se rozhodli zmizet z dosahu gestapa útěkem na Slovensko.Pomocí provokatéra však byli odhaleni a zatčeni. Na další schůzce byl Horák,již v té době zatčený, Miroslavem Morávkem omluven pro nemoc.(*9)

V době těchto schůzek došlo 23.září k obkličovací akci četnictva i vojska pod vedením opavského gestapa proti partyzánskému táboru u Drozdovské Pily. Při ní byl zastřelen velitel této skupiny, por.Jan Háječek (*10).Ten do smrti netušil, koho nevědomky na zábřežské partyzány nasadil.

V Praze , pasáž Luxor

Během čtyř schůzek v chalupě Morávkových v Jablonném nad Orlicí bylo dohodnuta spolupráce partyzánů s pražským odbojem, kterým byla ve skutečnosti volavčí síť gestapa. Záminkou pro výjezd vedení zábřežských partyzánů a Lepaříka do Prahy byla žádost tohoto fingovaného pražského odboje o nového telegrafistu, kterým měl být zábřežský Tannert. Měl příslušný výcvik ze své vojenské služby. Lepařík v tom viděl možnost k rozvinutí výzvědné činnosti a spojení s Londýnem, což byl cíl jeho výsadku. 16.října 1944 byl Lepařík, Holouš a Tannert ubytováni v bytě Radomíra Smrčky v Praze na Vinohradech. Ve dnech 17. a 18. října byli postupně, pod různými záminkami, zavedeni do pasáže Luxor na Václavském Náměstí a tam, obklopeni konfidenty, byli přepadeni bez možnosti obrany a zatčeni. Zatýkání Lepaříka se osobně účastnil Willi Leimer, šéf protiparašutistického oddělení gestapa a Jaroslav Nachtmann, význačný konfident a vedoucí pracovník tohoto aparátu. (*9)

Pasáž Luxor se dnes jmenuje Pasáž Jiřího Grossmanna a pro tyto akce byla pro gestapo ideálním místem. Spojuje Václavské náměstí s dnešní ulicí Politických vězňů , kde v Petschkově paláci sídlilo gestapo. Obětem byl v pasáži prakticky znemožněn útěk a aktivní obrana.Pak následoval rychlý přesun do úřadovny gestapa.


Pro severomoravský odboj to byla fatální rána. Když byl jeho vedoucí Karel Holouš konfrontován se skutečností, že o nich gestapo ví téměř vše, rezignoval a přistoupil na jejich požadavek ukončení odboje za cenu jisté amnestie pro některé účastníky. S opavským gestapem potom objížděl oblasti na zábřežsku a vyzýval odbojáře k rezignaci. Odbojová činnost byla zcela ochromena a začala se probouzet až s jarem roku 1945 a s přibližující se frontou.

Po zatčení se zdrcený Lepařík dozvěděl, jakou hru s ním gestapo hrálo a jaká byla úloha jeho přítele Adolfa Horáka. Pro vojáka, který obětoval vše pro službu ztracené vlasti, to musela být chvíle nejhlubšího ponížení. Náhle viděl marnost všeho snažení, dolehly na něj všechny zrady, kterým byl vystaven po seskoku do své domoviny.Po počátečním odporu postupně podlehl a přistoupil na spolupráci s pražským gestapem. Možná si představoval, že půjde nějak uniknout, vzpomněl si na všechna předchozí zatčení a zvraty během jeho cesty do Anglie, které nakonec dokázal překonat. Každopádně podepsal pakt s gestapem a ocitnul se ve společnosti podivných existencí.


Noví šéfové a spolupracovníci

Leimer Nachtmann Holejko Hornischer Villi Leimer - Narozen v Nuwied am Rhein.Stavební inženýr. Po uchopení moci hitlerem vstoupil do služeb gestapa ( podle *15 tam byl nasazen jako důstojník NKVD, za války tajně vyznamenán Leninovým řádem). Osobně se zúčastnil vyvražďování Lidic. Vypracoval se na šéfa protikomunistického, později protiparašutistického oddělení pražského gestapa.

Jaroslav Nachtmann - narozen v Kladně - Kročehlavech, bývalý profesinální boxer,dentista a později dopravní strážník.Od listopadu 1942 vedoucí pracovník protiparašutistického oddělení gestapa.Člen NSDAP a SS.

Nestor Holejko - narozen na Ukrajině.Vystudovaný elektroinženýr,působil ve třicátých letech jako instruktor moskevského vedení III. internacionály v Praze. Později byl tajemníkem (placeným funkcionářem) KSČ pro obvod Praha-město i tajemníkem ÚV KSČ. Nyní působil jako šéf volavčí sítě, který pod jmény inženýr Kalinin, Kalina, Jirka, Korsakov, Slava, Slava Novák, Major vytvářel fiktivní odbojové skupiny se kterými velmi úspěšně pronikal mezi odbojáře a velmi efektivně plnil úkoly gestapa.

Jako vyšetřovatel a spoluorganizátor radiových her se zde uplatnil i rodák z Tátenice u Zábřeha, právník Alois Hornisher.Pracoval nejprve v protikomunistickém , později v protiparašutistickém oddělení. Jeho výslechem prošli mimo jiné i spisovatelé Vladislav Vančura a Bedřich Václavek.

Jako konfidenti a volavky působili mimo jiné i kolegové parašutisté :
Viliam Gerik - paravýsadek Zinc,
Karel Čurda - pomocník velitele paravýsadku Out Distance,
Karel Procházka a Antonín Vohradník - členové výsadku KOM D/II,
A.N.Pančenková a V.N.Šamajev - členové výsadku KOZINA a další.
Výsadky ZINC a OUT DISTANC byly organizovány londýnskou exilovou vládou. Výsadek KOM D byl organizován Gottwaldovým vedením KSČ v Moskvě. Výsadek KOZINA organizoval Ukrajinský štáb partyzánského hnutí za dozoru Rudolfa Slánského.(*W,*13,*15,*16)


Uveďme ještě Jaroslava Fialu, instruktora KSČ na Pardubicku. Patřil sice k protikomunistickému oddělení gestapa ale s protiparašutistickým často spolupracoval.Mimo jiné "úspěšné " akce se vetřel do III.ilegálního výboru KSČ a postupně jej zlikvidoval.
V případě potírání odboje na Lošticku a Litovelsku se též vyskytl jistý dobrodruh jménem Fiala. Jedná se však o jinou osobu.

Adolf Horák, velitel skupiny Sulphur, již mezi nimi nebyl. Jak již bylo výše řečeno, byl gestapem zatčen a ve zmíněné době čekal na svou smrt nejprve na Pankráci, později v Terezíně. On i jeho radista Janko byli popraveni 1.března 1945.


Konfidentem

Tak nastala nejbolestivější etapa v Lepaříkově kariéře. Jeho konfidentská kariéra začala začátkem prosince 1944. Gestapo propustilo z vazby jeho otce a dovolilo návštěvu matky, které se přiznal ke zradě.(*4)

Je možné, že první úkol provedl s chutí. Byl nasazen proti Radomíru Smrčkovi, který stál na počátku osudné konfidentské hry. Radomír Smrčka cítil , že nemůže čekat na konec prohrané války jako agent gestapa a snažil se od něho odpoutat.Smrčka byl zatčen i se svým nevlastním bratrem Morávkem z Jablonného nad Orlicí a oba byli v únoru 1945 zastřeleni v Terezíně.(*9)

Dále byl nucen k účasti v konfidentských hrách při vytváření t.zv. volavčích sítí , organizovaných Leimerem,Nachtmanem a Holejkem.Jeho role zde byla většinou pasívní. Byl ukazován jako "parašutista Víťa z Anglie". Byla to například akce Klášter, kdy konfidenti zorganizovali dvě schůze odbojářů v prostorách dominikánského kláštera v Husově ulici v Praze. Účastníci byli tajně foceni a později zatýkáni.Podobně byl nucen se účastnit akcí proti organizacím Předvoj, Prokop Holý a Plamen svobody, kde hlavní roli hrál agent provokatér Jaroslav Žícha.(*9)

Jeho další nasazení však bylo proti jeho kamarádům z paraskupiny Barium, která operovala ve východních Čechách. Podařilo se mu sejít s jeho členy u rolníka Žabky v Polsku u Žamberka. Přiznal jim své postavení.Oznámil i jména ostatních zatčených parašutistů a požádal o odeslání zprávy do Londýna. Londýn však chtěl podrobnosti což vzbudilo podezření gestapa. Před gestapem Lepařík totiž tuto schůzku zatajil. Měl jiný plán.

S Antonínem Vohradníkem již během prosince začal spřádat plán atentátu na své šéfy Villiho Leimera a Jaroslava Nachtmana. Vohradníka si pravděpodobně vybral proto, že to byl chemik pro paradesant vycvičený na podomáckou výrobu výbušnin. Plán nešťastně prozradili agentu Finkovi, který jej nahlásil Leimerovi a 15.ledna byli oba zatčeni gestapem. Při výslechu Lepařík přiznal, že našel úkryt velitele a radisty paraskupiny Barium. (*9)

Epilog

Následující den byl přinucen, s pouty na rukou, dovést na toto místo přepadový oddíl gestapa. Velitel Baria npor.Josef Šandera se na místě těžce zranil při pokusu zastřelit se , radista Josef Žižka byl zatčen a příští den ve vazbě spáchal sebevraždu oběšením. Šandera zemřel po dvou měsících, aniž cokoliv prozradil. (*1,*5,*9)

Malá pevnost Po této akci byl Lepařík uvězněn v Terezíně na cele č.10 a čekal na smrt. Chodbaře ve věznici mu dělal Paul Thümmel, známý jako agent československé rozvědky s označením A-54. Lepařík si mohl "telefonovat" pomocí nefunkčního ústředního topení s vězněm v sousední kobce, Ivanem Bambasem z Kolína. Ten později potvrdil, že Lepařík byl smířen se smrtí. Pokud prý by nepřišla zde,přišla by po osvobození od agentů v roli partyzánů, kteří budou chtít za sebou zamést.Dočkal se jí ráno 28.dubna 1945.(*9)

V osvobozené Francii zanechal svou snoubenku, francouzskou parašutistku Francine André. Poznal ji v Anglii po jejím návratu z výsadkové akce ve Francii. Zúčastnila se jí se svým prvním manželem, který však byl při akci dopaden gestapem a později popraven. Francine André se po válce znovu vdala a ke svému jménu Francine Cais si přidala jméno Lepaříková.(*4)

Parašutisté čekající na smrt ve vězení na Jenerálce byli na konci války zachráněni vypuknutím pražského povstání, které je z vězení na poslední chvíli osvobodilo. Zúčastnili se ještě bojů na barikádách.

Šéfové protiparašutistického oddělení gestapa a režiséři jeho krvavých her, Leimer a Holejko dožili svůj poválečný život jako experti ve svém oboru v SSSR a USA , Nachtman se čile otáčel v roli konfidenta v pracovních táborech v SSSR a po návratu do Československa pokračoval ve své profesi ve službách StB. Zemřel ve věku 79 let v tehdejší Spolkové Republice Německo.(*W)


Dodatek

Poslední dobou mne překvapovalo povrchní odsuzování Vítězslava Lepaříka, velitele nešťastné paraskupiny Glucinium, jehož osud se protnul i s naším blízkým okolím. Považoval jsem to jen za důsledek neznalosti celého jeho příběhu. Potom, co jsem narazil na článek na Žamberských webových stránkách, a v něm na větu : "Jednalo se totiž o zrádce,který předtím zradil celý III. ilegální výbor ÚV KSČ." (*1) jsem došel k závěru, že mystifikace kolem osoby Vítězslava Lepaříka je záměrným překrucováním dějinných skutečností, jejichž cílem je krytí skutečných viníků tehdejších tragických událostí. Předválečný aktivista a instruktor KSČ na Pardubicku Jaroslav Fiala, se pro historii zázračně ztratil, a jeho zločineckou roli tehdejší vykladači dějin přehodili na parašutistu ze západu, který se již nemohl bránit. A znepokojivé je, že jim tehdejší záměr vychází dodnes. Proto jsem se snažil znovu shrnout Lepaříkův smutný příběh, kde kromě hrdinství figuruje i zrada. Co převažuje, ať každý posoudí sám. Nejsem historik,proto můj článek posuzujte kriticky. Možností k ověřování je v dnešní době dost.

Poznámka 1 : Původně jsem v neúplném výčtu konfidentů gestapa uvedl i Františka Kleina, člena výsadku Kom D. V dotčené době však již nežil, byl gestapem popraven, protože se ( podobně jako Lepařík ) snažil o protihru.

Poznámka 2 : V dnešní době se diskutuje o výroku ve výroční zprávě BIS o obsahu výuky moderních dějin. Mnohými je tato záležitost zpochybňována. Myslím, že neprávem. Stále mnohdy dochází k interpretacím podle nám zažitých scénářů totalitního režimu, protože je to pro nás pohodlnější, než se znovu shánět po faktech. Období druhého odboje, které bylo záměrně historicky zkreslováno po desítky let, je zvláště citlivé. V dnešní módní vlně amatérských historiků (ano, i já se mezi ty samozvané počítám) je opětovné šíření zkreslených informací způsobem CtrlC/CtrlV velmi snadné. Mnohdy tak dojde z kavárenského pohodlí s tabletem na stole k nespravedlivé dehonestaci člověka, který čelil svému osudu tváří v tvář smrti a který třeba prohrál. Máme na to dnes právo?


A kdo tedy rozbil III.ilegální ÚV KSČ ?


Literatura a odkazy :
*W https://cs.wikipedia.org
*1 http://www.obeclisnice.cz/file.php?nid=891&oid=1202718;LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ duben 2008;KDO JE KDO – díl XX.RUDOLF ŽABKA *30.3.1901 +18.2.1981
*2 http://www.pametnaroda.cz/story/bily-josef-1926-1006;23.03.2010 Příběhy 20. století (Post Bellum); Josef BÍLÝ
*3 http://forum.valka.cz/topic/view/61393/Leparik-Vitezslav
*4 http://severniceskobudejovicko.cz/2015/08/04/paraskupina-glucinium/
*5 http://www.svediroh.zamberk.cz/soubory/85-1kz2.pdf
*6 http://www.lovecpokladu.cz/home/barium-cast-ctvrta-1400
*7 http://www.vhu.cz/obet-zbozneho-radisty/
*8 http://www.vejprnice.cz/e_download.php?file=data/editor/80cs_17.pdf&original=N%C3%A1ves+mimo%C5%99%C3%A1dn%C3%A9+%C4%8D%C3%ADslo.pdf
*9 Zdeněk Jelínek: Skupina Glucinium a severomoravský odboj. Severni Morava sv.53/1987
*10 Bc. Jan Stejskal KONFLIKTY V SOUŽITÍ ČECHŮ A NĚMCŮ V ZÁBŘEHU V LETECH 1944 AŽ 1946, diplomová práce FF UP v Olomouci,Olomouc 2013.
*11 http://www.obcasnik.eu/partyzany-u-leskovic-zradil-konfident-holejko-predvalecny-placeny-tajemnik-ksc/
*12 Josef Bartoš: Partyzánská stezka Hrabová - Janoslavice.Okresní vlastivědné muzeum v Šumperku, Duben 1980.
*13 Marie Novotná: Zrádci nebo oběti ?, Diplomová práce UK Praha , Praha 2014.
*14 Radek Enži: Nasazení čs.pozemních jednotek v bitvě o Francii. www.valka.cz
*15 https://forum.valka.cz/topic/view/27364
*16 Jiří Šolc: Usudná rozhodnutí, Praha 2006.
*17 WOB: Kdo rozbil III.ilegální ÚV KSČ ?


Jan Kopa

červen 2016



    Webový občasník

    Úvodní stránka