František Krušjméno na pomníku |
Jména na této pamětní desce, v malé vesnici Ochoz nedaleko Konice, patří panu inspektorovi drah, vesnickému učiteli a manželské dvojici hospodařící na svém statku. Pro někoho možná překvapivý vzorek lidí, kteří se od samého počátku postavili nacistické okupaci a svůj postoj zaplatili životem. Tito lidé vstoupili do odboje v době, kdy situace byla zcela beznadějná. Postavili se protivníkovi, který byl v naprosté převaze a jehož metody byly do té doby nevídaně kruté. Přesto se na ně po válce jaksi pozapomělo. Tento článek připomíná rodáka z blízké Leštiny a s ním nelze nezmínit i některé z těch, kteří mu s nasazením vlastního života pomáhali. |
František Kruš *26.10.1898 +14.1.1944
František Kruš, leštinský rodák, byl v době začátku okupace řídícím učitelem Moravičanské obecné školy a funkcionářem Sokola. Po záboru sudet se Moravičany, stejně jako blízké Loštice, staly pohraniční obcí okleštěné republiky. Do ní se stahovali lidé odmítající žít v říši, ale také se tam navraceli příslušníci pokořeného československého vojska, přinuceného bez boje vyklidit okupované území. Některým z nich se podařilo neodevzdat část výstroje a výzbroje s vyhlídkou na možný budoucí ozbrojený odpor.
Na rozdíl od obsazeného pohraničí, kde byla tělocvičná organizace Sokol okamžitě zakázána a rozpuštěna, ve zbytku republiky, a Moravičany s Lošticemi tam patřily, tomu tak nebylo. Neformální vzájemné znalosti lidí v těchto organizacích bylo využito k vytvoření zárodků odbojových skupin, jejichž cílem bylo mimo jiné ukrytí těchto zbraní a pomoc lidem, kteří byly nuceni opustit své pracoviště a domovy v okupovaných sudetech. Krátce po obsazení zbytku republiky v březnu 1939 vznikla první celostátní ilegální odbojová organizace, známá pod názvem Obrana národa. V časové tísni způsobené náhlými dějinnými událostmi ji budovali důstojníci likvidovaného Ministerstva národní obrany a hlavního štábu. Její velitelská struktura byla složena hlavně z bývalých aktivních a záložních důstojníků zaniklé československé armády. Zapojil se i generál Alois Eliáš, pozdější premiér protektorátní vlády. Mužstvo bylo vybíráno z osvědčených struktur tělocvičných organizací Sokola, Orla ale také ze Stráže obrany státu (SOS). Základní struktura byla dokončena v létě 1939 (200 rámcových praporů) a hlavním programem byla příprava povstání proti okupační moci. Nedostávalo se však zbraní a ilegální organizace se teprve učila konspiraci (*W). František Kruš, záložní důstojník a funcionář Sokola se v těchto počátcích odboje angažoval a později se stal vedoucím litovelské organizace Obrany národa(*5). V době po záboru pohraničí byla jejím hlavním úkolem pomoc dobrovolníkům, kteří se rozhodli opustit republiku a odejít do zahraničí, aby se zapojili do boje proti nacistům. Železniční stanice v Moravičanech byla první zastávkou v zatím svobodné části republiky na hlavní trati vedoucí přes Olomouc na Ostravu. Moravičany a Litovel se tak staly důležitými záchytnými body pro naše budoucí zahraniční vojáky, kteří se různými cestami dostali z okupovaného území přes nově vytvořenou hranici. Zde byli shromažďováni, bylo jim poskytnuto ubytování a organizován odjezd do Ostravy, odkud postupovali do tehdy ještě svobodného Polska. Nedostatečná konspirace ilegální Obrany národa zapříčinila první vážnou porážku. Již během srpna 1939 se gestapu podařilo do její struktury proniknout. Následovaly dvě zatýkací vlny na podzim 1939 a v únoru 1940. Pro Františka Kruše si do Moravičan přijelo gestapo hned v první zatýkací vlně dne 4.prosince 1939. Za dramatických okolností se mu však podařilo uprchnout a skrýt se. Skrýval se u známých v Paloníně i v lese Doubravě. Pro své pronásledovatele zinscenoval sebevraždu utopením v řece Moravě a potvrdil ji dopisem na rozloučenou. První garnitura vedení Obrany národa byla prakticky zničena a samotná organizace rozbita. Mnoho příslušníků Obrany národa, mezi nimi i premiér Alois Eliáš, skončilo na popravištích ale ze zbytků rozbité organizace mnohdy vznikaly nové odbojové skupiny. Za soustavného pronásledování a rozbíjení, vznikly další tři generace velitelských struktur, které se snažily o koordinaci odboje. Ten však musel změnit cíl hlavně na zpravodajskou a sabotážní činnost. Až poslední, čtvrtá garnitura vedení Obrany národa se dočkala konce války a pomohla organizačně podchytit květnové povstání v roce 1945. (*W) František Kruš se po nějaké době objevil v jedné z prvních partyzánských skupin působících v protektorátu - v Zeleném kádru (*8). Byl tam též Stanislav Klein z Loštic, který nenastoupil na přikázanou práci do Německa. Namísto toho odešel do ilegality. Zúčastnil se dvou partyzánských akcí Zeleného kádru (25.5 a 15.6.1942). Pravděpodobně byl zařazen do přepadové skupiny, která měla 15 členů. Zřejmě to bylo dáno omezeným počtem zbraní. František Kruš, v té době měl 44 let, do ní nejspíš zařazen nebyl. Zelený kádr
Partyzánská skupina Zelený kádr vznikla kolem kroměřížského obchodníka Josefa Masného a její základnou byla jeho chata nad vesnicí Chomýž v Hostýnských vrších. K němu se připojil truhlářský dělník František Vychodil ze Dzbele u Konice, který odtud unikl pronásledování za rozšiřování ilegálních letáků a tiskovin. Oba se znali z vojenské služby za mobilizace v roce 1938. Zelený kádr vytvořil bojovou ozbrojenou skupinu. V lese vybudoval táborovou základnu. Počet příslušníků v době největšího rozkvětu byl asi 160 mužů a žen, ozbrojená bojová skupina měla kolem 15 mužů. Přepadávali menší skupiny německých vojáků, kolaboranty, získávali zbraně. Prováděli destrukce a sabotáže na tratích Přerov-Břeclav a Kojetín-Valašské Meziříčí. Plánovali propojení ostravské skupiny Lvice a západomoravské skupiny Nemo a přes ni dále do východních a jižních Čech.
Ale zatčení jednoho z hlavních představitelů skupiny Nemo, Jana Ondrysky, který měl vazbu na Zelený kádr, tyto plány zhatilo. Ondryska byl získán ke spolupráci s brněnským gestapem a 13.9.1942 zavedl přepadovou skupinu ochranné policie, gestapa, Waffen-SS a Wehrmachtu přimo k chatě nad Chomýžem, kde se právě konala porada štábu Zeleného kádru. Partyzánům se podařilo prostřílet a dostat se do táborové základny v hloubce lesa, ale i ta byla později vypátrána za pomoci konfidenta Kasíka z paravýsadku S/1. Pronikl až do tábora a tam jednal se štábem jako parašutista, příslušník naší zahraniční armády v Sovětském svazu (kterým původně skutečně byl). Ne hned, ale po technické přípravě k boji s partyzány, gestapo tábor 14.10.1942 napadlo. Většina partyzánů unikla, nicméně někteří zranění uniknout nemohli a byli zajati.Mimo to bylo ztraceno mnoho materiálu a dokonce i nějaké dokumenty. (*11) Protože nacisté neprodyšně uzavřeli hranici na Slovensko, nebyl možný ani útěk tímto směrem. Proto se rozptýlili po vesnicích a štáb se uchýlil na Konicko. Jejich úkryt však gestapo vypátralo. Dne 24.11.1942 byl na Konicku, v osadách Dzbel, Budětsko a v jejich okolí, proveden velký zátah. Při něm byli vedoucí Zeleného kádru Josef Masný ve Dzbelu a později František Vychodil Ve Žlebě obklíčení a unikli před zajetím sebevraždou (*1,*10). Ve Dzbelu se ukrýval i loštický Stanislav Klein. Byl zatčen a 5.11.1943 ve Vratislavi zastřelen. (*8) 
Nedaleko Budětska, v údolí potoka Pilavky na místě zvaném Ve Žlebě, je postaven pomníček, který připomíná vedoucí Zeleného kádru Josefa Masného a Františka Vychodila. V těchto místech se skrýval a před zajetím zvolil dobrovolnou smrt František Vychodil.Josef Masný tak učinil nedlouho před tím v nedaleké vesnici Dzbel. Dvě fotografie na pravé straně pomníčku připomínají matku a dceru, Ludmilu a Miroslavu Rozsívalovou, které zaplatily svým životem pomoc partyzánům a také dvěma spojeneckým letcům. Majora Roberta McDonalda a poručíka Johna Rossala ukrývaly od srpna 1944 až do svého zatčení 9.1.1945.Zahynuly v koncentračním táboře Mauthausen. (*10)
František Faltýnek
František Faltýnek z Olomouce zastával funkci inspektora na státní železniční dráze. Jako mnoho dalších pracovníků na železnici, i on se zapojil do práce v organizaci Obrana národa. Přestál první zatýkací vlny na podzim 1939, na začátku roku 1940 i velké represe po nástupu Reinharda Heydricha do úřadu říšského protektora v roce 1941. Po atentátu na Heydricha následovala zuřivá odveta, která zlikvidovala druhou garnituru velení a postihla i mnoho zbývajících vedoucích Obrany národa. Začátkem června (asi 1.6.1942) byl František Faltýnek zatčen a 3.6.1942 popraven v brněnských Kounicových kolejích. (*2)
Josef a Ludmila Faltýnkovi
Ochoz je vesnice na Konicku, necelé dva kilometry vzdálená od Budětska. Manželé Faltýnkovi tam hospodařili na rodinném statku. Tak, jako František Faltýnek, i jeho o šest let starší bratr, italský legionář, Josef Faltýnek v odboji nezůstal stranou. U nich probíhaly schůzky, kde se diskutovaly možnosti odboje,úschovy zbraní. Pomáhal při odchodu dobrovolníků do zahraničí. Ve svém hospodářství zaměstnával sestru jednoho z vedoucích Zeleného kádru Františku Vychodilovou a jako čeledína zaměstnal jistého Gronycha, což byla nová identita gestapem pohřešovaného Františka Kruše.
Syn Josefa Faltýnka Radomír vzpomíná, že na svých schůzkách řešili mimo jiné i to, jak se mají zachovat v případě prozrazení. Došli k závěru, že s ohledem na ostatní občany se případná obrana nebude konat.Nechtěli další Lidice. Brzy z rána dne 24.11.1942 se konal velký zátah na velitele Zeleného kádru. Ti, jak již bylo uvedeno, unikli zatčení sebevraždou. Následovala vlna zatýkání po celé oblasti, která se však zatím rodiny Faltýnkovy nedotkla. Až o několik dnů později (27.11.1942) si pro Josefa Faltýnka přišel četník (občas u nich poslouchal zahraniční rozhlas) a následovala dlouhá cesta po nacistických vězeních a pracovních táborech. (*2) V březnu 1943 (*3) se mezi odbojáře na Bouzovsku dostal uprchlík z pracovního nasazení, na kterého byl gestapem vydán zatykač. Byl to Josef Fiala z Pavlova u Loštic. Za svou odvahu si získal důvěru odbojářů, byl mu poskytován úkryt a všemožná podpora. Několik měsíců se pohyboval v jejich prostředí a jistě nasbíral mnoho informací. Choval se však velmi nezodpovědně a jeho úkryt byl podle některých pramenů prozrazen(*3). Jinde (*2) se však uvádí, že začátkem roku 1944 se Fiala sám dostavil na gestapo. Zřejmě s představou, že mu bude jeho prohřešek prominut. Udal své ochránce a mnohé další. I přes tyto služby okupační moci byl v srpnu 1944 ve Vratislavi popraven. Jeho informace pro gestapo však zpečetily osud manželů Faltýnkových, Františka Kruše a další desítku životů. alias Gronych
Zatčením Josefa Faltýnka nepadlo podezření na jeho čeledína, který byl pro sousedy i pro Faltýnkovy děti znám pod jménem Gronych. Jak již víme, byl to ve skutečnosti František Kruš. V Moravičanech a okolí nadále pracovala pod jeho jménem odbojová skupina kterou založil, on se však její činnosti zúčastnit nemohl. Jeho úkryt se zdál bezpečný, vždyť přestál velkou razii na Zelený kádr při které bylo zatčeno mnoho lidí z bezprostředního okolí. Výpovědi Josefa Fialy však toto bezpečí prolomily.
14.1.1944 dopoledne se v Ochozu objevilo gestapo. Kruš byl tou dobou v domě sám, stačil vyskočit oknem a snažil se prchnout k lesu. Prozradily ho však stopy ve sněhu, podle kterých ho komando olomouckého gestapa našlo a v potyčce zastřelilo. 
Radomír, syn Josefa Faltýnka byl zatčen ve stejný den po návratu ze školy i s jeho matkou, která se v té době odněkud vrátila. Později byla uvězněna i starší Radomírova sestra. Když je gestapo odváželo z Ochozu, viděli starostu obce, který vezl na voze rakev se zastřeleným Františkem Krušem. Prý se bránil se sekyrou v ruce.
Radomíra zachránilo to, že před ním rodiče důsledně zatajili totožnost jejich čeledína. Ani tak neušel strastiplnému pobytu v koncentračních a pracovních táborech po zbývající dobu války. On i jeho sestra Ludmila však tyto útrapy přežili. Josef Faltýnek měl své poslední dny ztrpčeny tím, že měl ruce ve dne i v noci přivázány k železné trubce, připevněné za zády . Oba manželé Faltýnkovi byli popraveni v Praze na Pankráci dne 4.dubna 1945.(*2) Tajemství Krušova zápisníkuFrantišek Kruš se objevuje v pracech renomovaného, dnes již zemřelého historika Františka Bartoše, který se zabýval hlavně odbojem proti nacistické okupaci na severní Moravě. Protože František Kruš působil na Lošticku a později na Konicku, je v jeho pracech zmiňován okrajově ale pravidelně. Hlavní roli většinou hraje jeho hypotetický zápisník. Projděme několik časově seřazených záznamů.1975 (*4): "Zatím se nebezpečí přiblížilo různými oklikami i z jiné strany, z Lošticka v Protektorátě. Zde se za pomoci jednoho dobrodruha z Pavlova podařilo v prosinci 1943 gestapu najít v Ochoze u Konice a na místě zastřelit učitele Františka Kruše z Moravičan, který se skrýval již od listopadu 1939. Gestapo našlo bohužel i Krušův zápisník s podrobnými záznamy - a tak již 10. února přikročilo k prvnímu zatýkání, za nímž následovalo další a další. ..." je tím naznačeno, že lavina zatýkání odbojářů zjara 1944 na Litovelsku, Lošticku a Zábřežsku byla spuštěna tím, že gestapo našlo zápisník neopatrného učitele, který byl plný podrobných záznamů o ostatních odbojářích. To je docela vážné obvinění. 1979 (*6) "...V prosinci 1943 přišlo gestapu na stopu F.Krušovi v Ochoze. Při příchodu gestapa 14.ledna 1944 se Kruš pokusil podruhé utéci a ukrýt v připraveném bunkru, ale byl ve sněhu vystopován a zastřelen; byl u něho nalezen zápisník s podrobnými záznamy z celé doby dlouhého pobytu v ilegalitě. Gestapo odvleklo jeho ochránce, manžele Faltýnkovy a jejich dvě děti; oba rodiče byli popraveni, děti vězněny až do konce války. ..." Potvrzení nálezu deníku s podrobnými údaji a navíc nevyslovená vina za odvlečení svých ochránců. My už víme, že pan Faltýnek byl tou dobou již více než rok zatčen gestapem.Jsou zde uvedeny i zdroje, ze kterých se informace o zápisniku čerpá. V poznámce 30 je již náznak pochyb. Proč nebyli zatčeni jiní jeho spolupracovníci? v pozn.29: "Podle výpisu z Kroniky Loštic z roku 1965 přivedl gestapo na stopu ke Krušovi "dobrodruh Fiala z Pavlova", který se po útěku z práce skrýval na Bouzovsku." v pozn.30:"Podle stejného zdroje ( a podle sdělení pamětníků na schůzce v Lošticích roku 1978) se prý gestapo z Krušova zápisníku dovědělo, že mu k útěku v roce 1939 pomáhali Linhart a Vymětal; je ale pozoruhodné, že touto cestou nebyli prozrazeni Krušovi spolupracovníci v Moravičanech." Existenci zápisníku tedy potvrzuje výpis z kroniky Loštic z roku 1965 a sdělení pamětníků v roce 1978. Pan Radomír Faltýnek mezi nimi určitě nebyl, opravil by údaj o odvlečení celé rodiny. 1980 (*7) "...V listopadu 1943 byl v Ochoze na Konicku zastřelen v úkrytu učitel Kruš z Moravičan, který se již od roku 1939 ukrýval před gestapem; našli u něho podrobný deník. Dne 17.ledna 1944 začalo olomoucké gestapo zatýkat funkcionáře ilegálního Národního výboru v Olomouci a 10.února členy odbojové organizace v Litovli v čele s učitelem Janem Linhartem. ..." Opakované tvrzení jako v r.1975, i s chybným datováním přepadu v Ochoze. 1981 (*8) Zde autor oznamuje, že se našlo svědectví o pobytu Františka Kruše u Zeleného kádru. A pokračuje: "...Kdy odešel od skupiny František Kruš není známo, protože i mezi pamětníky panovalo doposud domnění, že se celou dobu ukrýval v Ochoze u manželů Faltýnkových. Velmi důležité je však zjištění, že rolník Josef Faltýnek z Ochozu č.p.5, u něhož Kruš našel útočiště je zatčen již 24.listopadu 1942, jeho žena Ludmila, syn Radomír a dcera Ludmila byli gestapem odvezeni při dopadení Kruše 14.1.1944. Manželé Faltýnkovi byli 4.dubna 1945 na Pankráci v Praze popraveni, jejich obě děti byly až do konce války vězněny. Od 24.listopadu do 30.prosince 1942 byla vězněna i Františka Vychodilová, zřejmě příbuzná vedoucího Zeleného kádru, která pracovala v hospodářství u Faltýnků. Zde a přes Radomíra Faltýnka je třeba hledat stopy Krušova odchodu k Zelenému kádru - a snad právě s Radomírem se Kruš po 14.říjnu 1942 vrátil z Hostýnských vrchů do Ochozu. ..." Údaje o zatýkání rodiny jsou opraveny. Pan Radomír Faltýnek v té době žil na svém statku v Ochoze a jistě by mohl spoustu věcí zde uvedených vysvětlit. Stačilo se zeptat. Možná by věděl víc, než pamětníci v poznámce 30. 1986 (*5) "... Koncem roku 1943 však gestapo přišlo Krušovi opět na stopu, zřejmě na základě výpovědi již dříve zatčeného Josefa Fialy z Pavlova u Loštic. Když přišli 14.ledna příslušníci olomouckého gestapa Kruše zatknout, pokusil se z domu znovu uniknout a ukrýt v nedalekém připraveném bunkru, ale byl ve sněhu vystopován a zastřelen. Byl prý u něho nalezen zápisník se záznamy z celé dlouhé doby jeho pobytu v ilegalitě. Byla zatčena též čtyřčlenná rodina Faltýnkova, ..." Opakované tvrzení z roku 1979 s drobnou změnou. Zápisník se záznamy "prý" byl nalezen. 1991 (*9) "... Navíc pronikla do Loštic i třetí odbojová organizace, která vyrostla na Bouzovsku a která byla prozrazena po zatčení v ilegalitě žijícího dobrodruha Josefa Fialy 22.prosince 1943. V této souvislosti byl olomouckým gestapem 14.ledna 1944 dopaden a zastřelen na Konicku i učitel F.Kruš z Moravičan, který žil v ilegalitě od roku 1939. Snad byl u něho nalezen zápisník, kde byly též adresy některých jeho spolupracovníků a přechovávatelů. Existenci zápisníku nutno posunout do oblasti dohadů, nepotvrdil to žádný z členů olomouckého gestapa, ale je faktem, že k nejbližším spolupracovníkům F.Kruše již v roce 1939 patřil J.Linhart z Litovle i M.Vrtal z Palonína, který byl zatčen mezi prvními na Lošticku 7.března 1944. ..." Změnil se režim. Již se může nezkresleně psát i o nekomunistickém odboji.Dozvídáme se, že zápisník plný podrobných údajů možná ani neexistoval. Co teď s tím? Nedovolím si tvrdit, že zápisník neexistoval. Ale mám o tom velké pochybnosti. Kromě toho, že jeho existenci zatím nikdo nepotvrdil si kladu otázky: Jaký by měl člověk, se zkušenostmi po raziích na Zelený kádr a s učitelskou pamětí, důvod pro takové neopatrné záznamy? Pokud by 14.ledna gestapo našlo zápisník se jmény, čekalo by do 10.února na zatýkání jeho spolupracovníků v Litovli a do 7. března v Paloníně? A proč by se týkalo jen některých? Historik František Bartoš ve svých posledních pracech naznačuje, jak mohlo dojít k prozrazení odboje na Zábřežsku a Šumpersku, v té době představovaného organizací "Národní sdružení československých vlastenců". Jména vedoucích představitelů padla při násilném výslechu jednoho ze zatčených odbojářů. Ještě stačil motákem ze šumperské věznice varovat prozrazené osoby, do ilegality však unikli jen někteří. Pak bylo otázkou času kdy se pomocí krutých výslechů rozkryje celá organizace a hromadné zatýkání na jaře 1944 ukončí její činnost. Ti, kteří unikli, zaplnili bunkry u Zábřeha a Hrabové a začali psát novou kapitolu odboje. Zápisník s podrobnými údaji, o kterém se naznačovalo, že způsobil krvavou ránu celému odboji na severní Moravě a Olomoucku, je "posunut do oblasti dohadů". Ale stačil vrhnout stín na práci a statečný postoj člověka, který se mezi prvními postavil proti nacistické okupaci a zaplatil za to nejvyšší cenu. |
Webový občasník
Úvodní stránka