Bohumil Boček4.11.1894 - 16.10.1952Utajený armádní generál |
![]() ... Armáda patří celému národu (Bohumil Boček)... ... Kdo nejde s námi, jde proti nám (komunistické heslo)... ... Mám to , co jsem si zasloužil (Rudolf Slánský)... Pamětní plastika od Viléma Čecha BcA byla na "Klestilově statku" odhalena v září 2018 za účasti exnáčelníka generálního štábu, generála Bečváře. Kliknutím na název kapitoly nebo obrázek se otevře podrobnější text k této kapitole. Text se opírá hlavně o práci Martina Vaňourka - Armádní generál Bohumil Boček (*1 - viz literatura dole). |
Legionářem ![]() V nové republice ![]() Obrana hranice, Mnichov a Druhá republika ![]() Na západě ![]() Doma v té době došlo k rodinné tragedii. Po atentátu na říšského protektora Heydricha byla Bočkova žena, Zdeňka Pouznarová i se svými rodiči, popravena v Mauthausenu. Na východě ![]() Náčelníkem Hlavního štábu ![]() Ve vrcholové funkci náčelníka Hlavního štábu Bohumil Boček setrval až do roku 1948. Byl povýšen na armádního generála a spočívalo na něm těžké břímě výstavby poválečné armády. Ta se podle Košického vládního programu měla přeměnit na armádu sovětského typu politicky podřízenou komunistické straně. Tato přeměna vyžadovala, mimo jiné, nelítostné čistky v armádě a to bez ohledu na odbornost a bojové zásluhy. Náčelník Hlavního štábu je prováděl důsledně podle pokynů 5.oddělení vedeného konfidentem sovětské tajné služby Reicinem. Osobně propouštěl z vojenské služby vysoké důstojníky ze západní i východní fronty, mnohdy své nejbližší kolegy a kamarády. Snad netušil, že mnohé z nich čeká mnohaletá perzekuce, vězení i šibenice. Těžko usuzovat pohnutky, které trojici nejvyšších představitelů armády přiměla postavit se na stranu iniciátorů únorových událostí roku 1948 a neutralizací armády umožnit hladký průběh komunistického převratu. Snad kalkulovali s tím, že jim to zabezpečí další existenci ve společenství nových vůdců, jejichž metody již důvěrně znali. Pád ![]() Zapomenutí ![]() Vzpomínka na armádního generála Bočka byla důsledně potlačována. V literatuře zabývající se druhou světovou válkou je zmiňován velmi okrajově. I jeho nejbližší bojoví druhové, Ludvík Svoboda a Karel Klapálek, byli ze svých postů odstraněni a na dlouhou dobu programově zapomenuti. Nejhorší dobu však přežili a po uvolnění komunistického režimu se vrátili na svá místa v historii. Bohumil Boček z historie zmizel. Za rehabilitaci svého manžela usilovně bojovala Anna Bočková a dočkala se jí až v roce 1971. Za tři měsíce nato zemřela. Vojenská hodnost armádního generála byla Bohumilu Bočkovi navrácena až v roce 1991. |
Literatura a odkazy : *1 - Martin Vaňourek : Armádní generál Bohumil Boček. I.vyd. 2017. Tiskárna Křupka Mohelnice. *2 - Pavel Urbášek: Nad hrobem armádního generála Bohumila Bočka. Severní Morava sv.60 str.58. Okresní vlasivědné muzeum v Šumperku 1990. *3 - http://www.vhu.cz/generalni-stab-ceskoslovenske-i-ceske-armady-v-promenach-casu/ *4 - https://www.vlada.cz/cz/urad-vlady/historie/ceskoslovensky-narodni-vybor-a-prozatimni-stani-zrizeni-csr-v-emigraci-50551/ *5 - www.valka.cz - Radek Enži: Nasazení čs.pozemních jednotek v bitvě o Francii. *6 - https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/0801-76-89.pdf *7 - Jaroslav Rokoský: Případ Zdeněk Boček a spol. *8 - František Moravec: Špión jemuž nevěřili. ROZMLUVY,Praha 1990. *9 - Karel Klapálek:Ozvěny bojů. PAMĚTI Praha 1987 (4.vyd.) *10 - Ludvík Svoboda: Z Buzuluku do Prahy. Jan Kopa
květen 2019.
![]() ![]() |