Bohumil Boček

4.11.1894 - 16.10.1952

Utajený armádní generál


Bohumil Boček

... Armáda patří celému národu (Bohumil Boček)...

... Kdo nejde s námi, jde proti nám (komunistické heslo)...

... Mám to , co jsem si zasloužil (Rudolf Slánský)...

Pamětní plastika od Viléma Čecha BcA byla na "Klestilově statku" odhalena v září 2018 za účasti exnáčelníka generálního štábu, generála Bečváře.
Kliknutím na název kapitoly nebo obrázek se otevře podrobnější text k této kapitole. Text se opírá hlavně o práci Martina Vaňourka - Armádní generál Bohumil Boček (*1 - viz literatura dole).

Legionářem
Bohumil Boček
Vojenská kariéra Bohumila Bočka začala koncem října v roce 1914, kdy byl povolán do rakousko-uherské armády. Po výcviku byl odeslán na východní frontu a tam, v prosinci téhož roku, byl u Gorlice zajat. Vstoupil do československých legií v Rusku kde potkal mnoho svých budoucích vojenských kolegů. Zúčastnil se bitvy u Zborova i pozdější anabáze přes Sibiř do Vladivostoku.Již zde se potkával s mnohými postavami, které v budoucnu významně ovlivnily osudy budoucí republiky. Jmenujme alespoň jeho druhy ve zbrani, Ludvíka Svobodu a Karla Klapálka. Po dvojím těžkém zranění se rozhodoval, zda svoji vojenskou kariéru neukončí. Nakonec se přece jen,jako velitel transportu č.12, v hodnosti kapitána vrátil domů. Do svého nového státu - Československa.

V nové republice
Zdeňka Pouznarová
Po návratu se rozhodl zůstat v československé armádě. Republika se v té době ještě dohadovala o své hranice. Počáteční nadšení ze samostatnosti se začalo drolit a měnit v sociální nepokoje. Docházelo ke konfliktům, kdy armáda byla nucena zajišťovat klid a pořádek. Dotklo se to i Bohumila Bočka při protipovstalecké akci u Oslavan. Během další vojenské kariéry si osvojoval širokou škálu vojenských znalostí a postupoval po hodnostních příčkách nahoru. Po ukončení studia na Vysoké škole válečné v Praze se oženil se Zdeňkou Pouznarovou a narodil se jim syn Zdeněk.

Obrana hranice, Mnichov a Druhá republika
ŘOP
Nástup nacistů k moci v sousedním Německu byl jasným signálem k intenzivní přípravě obrany hranic. Podplukovník Boček byl pověřen k organizování obrany v jihozápadních Čechách. Intenzivní přípravu k obraně zmařila dohoda čtyř mocností v Mnichově a o půl roku později zkázu dokonalo odtržení Slovenska a obsazení zbytku republiky. Československá armáda byla zrušena a nahrazena profesionálními jednotkami Vládního vojska, určeného k udržování pořádku. Plukovník Boček v něm byl zařazen do vysoké funkce, na kterou však po několika dnech rezignoval. Zapojil se do budování ilegální organizace Obrana národa. Před zatčením však musel v únoru 1940 opustit rodinu a přes Balkán se dostal do Francie, která již byla ve válečném stavu s Německem.

Na západě
Bohumil Boček
V Paříži byl Bohumil Boček, s krycím jménem Chodský, zapojen do práce Československé vojenské správy. Ta formovala vojenskou jednotku z dobrovolníků i odvedenců z řad Čechoslováků pobývajících ve Francii. Než se jednotka stačila vyzbrojit a řádně vycvičit napadlo Německo Francii. Československá jednotka do bojů zasáhla jen částečně a krátce. Po kapitulaci Francie musela odevzdat zbraně a jen asi třetina z jejího počtu byla ochotna pokračovat v boji. Tito dobrovolníci byli přepraveni do Anglie. Mezi nimi i plukovník Boček-Chodský. V Anglii pracoval na vysokém postu ministerstva národní obrany jako přednosta 1.oddělení. Později se stal zástupcem velitele československé samostatné obrněné brigády v Anglii.

Doma v té době došlo k rodinné tragedii. Po atentátu na říšského protektora Heydricha byla Bočkova žena, Zdeňka Pouznarová i se svými rodiči, popravena v Mauthausenu.

Na východě
Bohumil Boček
V polovině srpna 1944 byl odeslán se dvěma kolegy k 1.československému armádnímu sboru v Sovětském svazu k posílení jeho velitelského kádru. Cestou byli povýšeni na brigádní generály. Bohumil Boček se stal zástupcem velitele 1.brigády. Zúčastnil se bojů o Duklu a po tragické smrti generála Vedrala-Sázavského jej nahradil. Velel 1.brigádě 1.československého armádního sboru na bojové cestě Slovenskem až do doby jeho povolání do funkce náčelníka Hlavního štábu československé armády v dubnu 1945.

Náčelníkem Hlavního štábu
Bohumil Boček
Poválečnou etapu života se rozhodl prožít po boku Anny Hamalové, se kterou se oženil v prosinci roku 1945. Jeho syn z prvního manželství Zdeněk, který přežil válečné útrapy v nacistických lágrech, dokončil gymnaziální studia a jako student práv užíval radostí života v okruhu "zlaté pražské mládeže".Zapojil se do práce ve studentském spolku "Tibet club" a stalo se mu to osudným.

Ve vrcholové funkci náčelníka Hlavního štábu Bohumil Boček setrval až do roku 1948. Byl povýšen na armádního generála a spočívalo na něm těžké břímě výstavby poválečné armády. Ta se podle Košického vládního programu měla přeměnit na armádu sovětského typu politicky podřízenou komunistické straně. Tato přeměna vyžadovala, mimo jiné, nelítostné čistky v armádě a to bez ohledu na odbornost a bojové zásluhy. Náčelník Hlavního štábu je prováděl důsledně podle pokynů 5.oddělení vedeného konfidentem sovětské tajné služby Reicinem. Osobně propouštěl z vojenské služby vysoké důstojníky ze západní i východní fronty, mnohdy své nejbližší kolegy a kamarády. Snad netušil, že mnohé z nich čeká mnohaletá perzekuce, vězení i šibenice.

Těžko usuzovat pohnutky, které trojici nejvyšších představitelů armády přiměla postavit se na stranu iniciátorů únorových událostí roku 1948 a neutralizací armády umožnit hladký průběh komunistického převratu. Snad kalkulovali s tím, že jim to zabezpečí další existenci ve společenství nových vůdců, jejichž metody již důvěrně znali.

Pád
Bohumil Boček
Jakmile se upevnil režim po únorovém převratu v roce 1948 došlo i na Bohumila Bočka. Nejprve byl zatčen jeho syn Zdeněk, který byl obviněn ze špionáže a hrozil mu nejvyšší trest. Na konci července byl i jeho otec odvolán z funkce náčelníka Hlavního štábu a později odeslán na zdravotní dovolenou, kterou trávil v Dubicku na statku své druhé manželky, pod dohledem pracovníků STB. V únoru 1952 byl zatčen, vyslýchán a vězněn. Byl týrán odpíráním léků a k soudnímu řízení v červenci 1952 byl přinesen na nosítkách, aby si vyslechl doživotní trest vězení za zločiny velezrady a vyzvědačství. V důsledku odpírané léčby mnoha chorob, zejména cukrovky, po necelých třech měsících zemřel ve vězeňské nemocnici ve Valdicích u Jičína.

Zapomenutí
Hrob B.Bočka
Díky energickému jednání manželky Anny Bočkové se podařilo jeho tělo dopravit do Dubicka. Tam, kde chtěl v klidu po boku své manželky prožít své stáří. Ze vrat jejího statku k místu věčného odpočinku na místním hřbitově jej, beze všech vojenských poct, odvezl kravský povoz. Degradovaný velitel 1.brigády a zástupce velitele 1.československého armádního sboru neměl v novém, komunistickém, režimu na koňský povoz nárok.

Vzpomínka na armádního generála Bočka byla důsledně potlačována. V literatuře zabývající se druhou světovou válkou je zmiňován velmi okrajově. I jeho nejbližší bojoví druhové, Ludvík Svoboda a Karel Klapálek, byli ze svých postů odstraněni a na dlouhou dobu programově zapomenuti. Nejhorší dobu však přežili a po uvolnění komunistického režimu se vrátili na svá místa v historii. Bohumil Boček z historie zmizel.

Za rehabilitaci svého manžela usilovně bojovala Anna Bočková a dočkala se jí až v roce 1971. Za tři měsíce nato zemřela. Vojenská hodnost armádního generála byla Bohumilu Bočkovi navrácena až v roce 1991.

Literatura a odkazy :
*1 - Martin Vaňourek : Armádní generál Bohumil Boček. I.vyd. 2017. Tiskárna Křupka Mohelnice.
*2 - Pavel Urbášek: Nad hrobem armádního generála Bohumila Bočka. Severní Morava sv.60 str.58. Okresní vlasivědné muzeum v Šumperku 1990.
*3 - http://www.vhu.cz/generalni-stab-ceskoslovenske-i-ceske-armady-v-promenach-casu/
*4 - https://www.vlada.cz/cz/urad-vlady/historie/ceskoslovensky-narodni-vybor-a-prozatimni-stani-zrizeni-csr-v-emigraci-50551/
*5 - www.valka.cz - Radek Enži: Nasazení čs.pozemních jednotek v bitvě o Francii.
*6 - https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/0801-76-89.pdf
*7 - Jaroslav Rokoský: Případ Zdeněk Boček a spol.
*8 - František Moravec: Špión jemuž nevěřili. ROZMLUVY,Praha 1990.
*9 - Karel Klapálek:Ozvěny bojů. PAMĚTI Praha 1987 (4.vyd.)
*10 - Ludvík Svoboda: Z Buzuluku do Prahy.



Jan Kopa

květen 2019.



    Webový občasník

    Úvodní stránka